Aktuality aneb když má adminka chuť psát

Je to tam.

25. února 2015 v 0:06 | Anjet
Co týden, to článek. To je divné, hlavně u mě. :) Upřímně nevím, proč si zase píšu nic neříkající zpověď na blogísek. Asi nějaký error. :D Sad story.

Dneska jsem se oficiálně po všech strašných peripetich dostala do druhého semestru. Yeeh. Proč nemít zkouškové ještě o dva týdny delší než všichní ostaní. To je sen, vážně je.
Můj milý blogísek je vlastně první, kdo to ví. Super, měla bych se asi zamyslet.
Asi.
Rozhodně.

Dnes byl odtajněn cast na dvacátou sezonu DWTS. Mám z toho fakt radost, protože milovaný Derek je zpět. A za partnerku má moji oblíbenou gymnastku. Nastia!
Zlepšilo mi to den. Ale kdyby se vrátily teamy #Maksyl a #Janelskiy bylo by to boží.


Vidím, že teď už asi nic jiného nenapíšu. Takže.
See you soon.
-A

Část dva.

19. února 2015 v 23:28 | Anjet
Mám za sebou první týden letního semestru. Bylo to hard, protože jsem neměla žádný odpočinek. Jsem hrozně unavená a to byl jenom týden. Teď to bude jízda.
Vrátila se mi trochu radost do života. Jsem zpátky se svými milovanými češtináři. I když občas ten obor opravdu nesnáším, ty děcka za to stojí. Konečně jsem poznala, co to je pravé přátelství. A hlavně podpora a opravdový zájem. Pozdě, ale přece.

Na tento semestr máme 53 povinných knih z primární literatury. Sekundární radši ani nepočítáme, to by nám hráblo. :D
Na necelých deset týdnů to je celkem mazec. Měla bych asi začít číst. Už to stejně asi nestihnu, není to ani fyzicky možné.

Vzhledem k tomu, co se mi stalo v lednu, tak jsem se rozhodla odstranit určité lidi z mého života. Táhli mě dolů, ubližovali mi, museli pryč. Nadobro. Jsem s tím vážně spokojená. Je to ta nejlepší cesta.

Díky tomu, co se mi stalo jsem se o sobě naučila hrozně moc. A opravdu jsem za to vděčná. I když to bude znít asi divně, ale jsem vděčná sama sobě. Jsem na sebe docela dost hrdá, protože i přes všechny překážky, které mi teď byly naházeny pod nohy, jsem to zatím nevzdala. A to se počítá!

Mějte se fajn. Držete mi palce, ať je mi líp. Podpora je vždy super. ;)
-A

Make it or break it!

13. února 2015 v 23:26 | Anjet
Rok 2015 pro mě nezačal opravdu moc dobře. Spíš hodně špatně. Hodně.
Za měsíc a necelých 14 dní se toho stalo fakt moc. Nejsem připravená o tom mluvit a ani nevím, jestli někdy budu. Sama jsem se s tím pořád nesmířila. I když se to už očekává. Všichni to očekávají.
Vím, moc dobře vím, že se potřebuji zvednout a jít dál. Přestat řešit, proč a za co. Nevede to nikam. Nemá to smysl, který pořád tak zoufale hledám. Proč se tohle všechno stalo zrovně mně? Proč zrovna teď?
Jsou dny, kdy je to fakt lepší. Kdy je to super. Je jich málo, sakra málo.

Vy to nemůžete pochopit, když vlastně nevíte, o co jde. Mám problém to sem napsat. Sakra velký.

Mám prý myslet pozitivně. Snažím se, ale v mé situaci to jde dost ztuha.
Má psychická odolnost je neuvěřitelná. Myslela jsem, že tohle vážně nedám. Avšak zatím bojuji. Musím.
Jak je v názvu článku. Make it or break it. Dej to, nebo to vzdej. Hodně teď myslím na svůj oblíbený seriál. Na to, jak to tam všechny kočky nevzdaly. Jak bojovaly. Je to pro mě inspirace. Obrovská.

Vlastně nechápu, proč píši tento nic neříkající článek. Žádný random čtenář z toho nic nezjistí. Možná to je dobře.

-A.

Krásný nový rok.

31. prosince 2014 v 18:00 | Anjet
Tradiční článek, který se tu objevuje již po páté. Popravdě, letos jsem si ani nemyslela, že ho vydám. Nějak mě opustila touha psát si všechny "bolesti", radosti a strasti na blogísek. Ale nakonec jsem se rozhodla, že teda ještě jednou ano. Je to docela fajn, zhodnotit celý rok a hlavně je to super vzpomínka. Tentokrát je to oproti předešlým létům stručnější. :) A opět s mými fotkami. :) :)

"Krásný nový rok. Hodně štěstí, zdraví, lásky, úpřímných přátel, zajímavých setkání. A hlavně hodně zdraví, protože na něm záleží nejvíce. :)"

Předvánočně

19. prosince 2014 v 21:52 | Anjet
Již to bude delší doba, co jsem vám nenapsala. Neomlouvám se, nemám proč.
Dnešním dnem mi konečně skončilo předtermínové šílenství! Aleluja. Byl to zažitek. Ale pro příště už budu vědět, že 4 zkoušky během 3 dnů, není to nejlepší řešení. Moc jsem toho zase nenaspala. Ale co už! Mám to, o to jde.

Jsem nemocná. Jasně, kašílek a rýmička. :D Vážně. Alespoň už nemám horečky. Což je bezva.
Těším se na Vánoce. Budou super. Určitě. Ale budu se muset učit a číst. A hodně. Nechci, potřebuji odpočívat.
Semestr jsem zakončila již minulý týden. Bohemistickým večírkem. Party hard. :D Neuvěřitelné, odcházely jsem jako jedny z posledních a fakt jsem se tam bavily. Potěšilo.

Chybí mi sníh. Polomrtvá jsem se odopledne koukala na biathlon a ve Slovinsku je alespoň ten umělý sníh. Tady hezké jarní počasi! Strašně bych chtěla jít lyžovat. Fakt. Lyžovačka na blátě. :D

1R♥

Asi půjdu spát. Nebo se koukat na DWTS. Jsem hrozně moc unavená. Mějte se fanfárově. A.

" My friends in Praha they don´t know"

26. listopadu 2014 v 23:12 | Anjet
Bude tomu skoro týden, co jsem psala poslední ne moc povedený deníkový záznam. Dnes je středa a já nečekaně píši z momo. Jsme zpět. Už jsem to v B. nemohla vydržet. Trapím se tam více, než je potřeba. Bohužel zítra se tam na chvíli vracím zpět, takže se asi budu muset vyhecovat, sebrat ještě poslední špetky své důstojnosti a nějak to tam přežít. Držte mi palce. :)

Zjistila jsem, že se zkouškové blíží neuvěřitelně rychle. V pondělí už mám první předtermíny. A pořád tak nějak neumím nic. Myslím si, že jsem to hrubě podcenila. Takže teď hlavně ležím v knihách. Erhart, Čejka a Černý jsou teď moji nejlepší kámoši. A že je s nima sranda s klukama. :D Přála bych vám to vidět. :D Study hard.

Still great. ♥

Možná jste trochu zmatení, co znamená titulek. Ti z vás, co mě nesledují na instagramu, tak neví, že jsem byla 14.11.2014 v Praze na OneRepublic. Nejlepší hudební zážitek celého mého života. Ryan Tedder je naprosto, naprosto dokonalý. ;) V titulce se objevují přeměněná slova z písně Good life, které tak sám Ryan zazpíval. Neuvěřitelně sladké. :)


Skoro nečtu. Docela smutná ironie, když studuji bohemistiku. Mrzí mě to. Mám další krizi. Nejspíš. Když se podívám, kolik knih mám ještě do konce semestru přečíst, tak je mi docela úzko. Nejhorší je, když se z vášně stane povinnost. To pak opravdu stojí za pytel.

Mám ještě tolik věcí, co bych vám chtěla napsat. Potřebuji si ujasnit myšlenky, abych věděla, co dál. Snažila jsem se psát hodně pozitivně, vidět někde tu budoucnost. Bylo to hodně težké, ale je to ku prospěchu, tak snad to pomůže.
Mějte se fanfárově, pusťte si nějaký video 1R z Prahy(třeba Something I need) a dobře se bavte.
Anjet

Přečtené knihy Září, Říjen

21. listopadu 2014 v 20:46 | Anjet
Nejprve se omlouvám za minulý článek. Teď před vámi vypadám jako psychotický looser. Což asi jsem. Ale mazat ho nebudu. Je součástí mě. Stejně jako ten stav.
Ale co už, nebudeme to teď řešit. Jsem tu proto, abych vás informovala o tom, co jsem v poslední době přečetla. Jak pokračuji v knižní výzvě sledujte zde!


ZÁŘÍ

Jamie McGuire - Červený vrch
Poprvé se mi podařilo vyhrát knihu. Měla jsem z ní neuvěřitelnou radost. Od této autorky jsem již četla Krásnou katastrofu. Tato kniha byla lepší než Krásná katastrofa, ale že by se mi nějak moc líbila, tak to ne. Zombie apokalypsa je pro mě pořád tak trochu sci-fi. Za konec bych fackovala.



Arthur Goleden - Gejša

Naprosto famozní kniha. Měla jsem velká očekávání, než jsem ji začala číst a rozhodně se mi naplnila. Neuvěřitelně milá, čtivá, zlatá. Životní peripetie Sayuri jsou zajimavé, mnohdy mi ji bylo opravdu líto. Japonská kultura je nám tak trochu neznámá, díky této knize se alespoň trochu dostáváme pod "makeup" slavným společnicím. Romantická linka je zajímavá a krásná.

Další nesmyslný článek.

20. listopadu 2014 v 22:02 | Anjet
V poslední době nějak nechápu, co se se mnou děje. Berčím tak moc často, až je to docela na pováženou. Bojím se lidí více než je to obyklé. Nespím. Nedokáži se z ničeho radovat. Přemýšlím hodně často nad sebevraždou. Nevidím, že bych mohla mít lepší budoucnost. Citím se hrozně zmatená, ztracená. Nechápu, proč musím dělat to, co dělám. Nesměji se. Nejsem šťastná.
Trápím se. Trápím se hodně.
Nevím, kde beru tu sílu dělat pořád to, co dělám. Chodit do školy, přežívat v Brně, setkávat se s přáteli, zabíjet tam čas.
Proč se mi tohleto stalo, proč?
Já chci z toho pryč, ale nedokážu to. Dospělý život je pro mě moc složitý. Nezvládám ho.




Všechno je o zvyku! Bože, kolikrát jsem tuhle větu slyšela. Zvykání je moc složité. A moc mi nejde.
Nevím, co mám dělat.
Můj život plyne a já ho jen sleduji. Jasně, snažím se přesvědčit sama sebe, abych žila, abych to nevzdávala. Nevím, jak dlouho to ještě snesu.

Možná potřebuji jen profackovat. A přestat si stěžovat.
Nevěřím, že se to zlepší. I když chci.

Autumn sadness.

2. listopadu 2014 v 22:51 | Anjet
Vážení, opravdu se překonávám. Nebo extrémně nudím. V poslední době je to již kolikátý článek. Gratulka.
Polovina semestru je za mnou a ani mi to nějak nepřijde. Uteklo to neuvěřitelně rychle, aniž bych to čekala. Víceméně opravdu jenom proplouvám týdnem, nějak prežiju ty tři a půl dne v B. a pak se vrátím tam, kam patřím. Takový nekonečný koloběh.

Už je to se mnou špatný. Asi jsem se dostala do fáze, ze které nějak nevím cestu ven. Nedokážu pochopit, proč vlastně studuji to, co studuji. Docela brzká krize. Nějak zase cítím, že toto povolání prostě vykonávat nemůžu. Je to se mnou složitý. Nějak mi chybí důvod. Proč? Jenom proč. Těm, kterým jsem to řekla, to naprosto vidí. Tak alespoň někdo z nás.

Zítra se tam opět vracím a opravdu se celá třepu. Haha. Ani náhodou.

Chybí mi učení na maturitu. Jsem debilní, ale já své sis normálně závidím, že bude maturovat. Chtěla bych taky. Ten pravidelný režim byl hodně super. Volnost mě děsí.

Tento víkend byl hrozně náročný. Rodinné návštěvy, vzpomínky a tak. Jsem z toho hodně unavená.

Asi půjdu smažit úkoly na stroslovenštinu. Nechci, ale jinak se zblázním.
Jak se máte vy?

Jak jsem to spálila.

25. října 2014 v 0:29 | Anjet
Díky událostem posledních dvou dní jsem došla k názoru, že se asi opravdu neumím vyrovnat s minulostí. Myslela jsem si, že jsem tohle všechno nějak už překonala, ale pár pitomých a náhodných setkání s určitými lidmi mě přesvědčilo o opaku.
Já minulost nezvládám. Uvědomila jsem si, že už se doopravdy musím posunout dál.
Že musím odpustit jim, těm, co mi tak něuvěřitelně, možná i nevědomky, ublížili. Že hlavně musím odpustit sobě, jinak se nikdy z tohoto kruhu nedostanu.
Proto jsem si všechny věci, co mi způsobily bolest, strach nebo trápení, sepsala na papír a v magickou hodinu 00:00 je na bálkoně spálila. Pak jsem je rozhodila pryč.
Popravdě cítím se jinak. Líp asi určitě, že jsem jako dopravdy spálila všechny mosty, co nás propojovali. To je super. Na druhou stranu, ale možná cítím trochu lítost. Nad tím, že jsem to dala pryč.
Bylo to překvapivě docela rychlé, nejspíš i bezbolestné. Měla jsem to udělat už dávno.





Minulost neexistuje, jsou to jen určité vzpomínky v mé hlavě. A ty jsou, doufám, konečně pryč.



Jak zvádáte minulost vy? Máte s tím taky takový problém?

Anjet

College life!

12. října 2014 v 14:35 | Anjet
Omlouvám se, že jsem vám už tak dlouhou dobu nenapsala aktuální deníkový záznam. Už je to měsíc, co chodím na vysokou školu a vás jsem ještě nijak neinformovala.
Popravdě mám z toho docela smíšené pocity. Na jednu stranu mám strašně moc volného času, nikoho (teda až ve staroslovenštině) nezajímá, jestli se učím nebo ne. Na druhou stranu mi chybí pravidelný režim.
Předměty jsou super. Tedy na gramatice je to horší, tam jsou hodně přísní. Ale literatura, ta je úžasná. Zde jsou vyučujíci tak neuvěřitelně super. O knihch dokáží mluvit s takovou vášní, kterou jsem u nikoho ještě neviděla.

Chybí mi neuvěřitelně gympl. Nedávno jsem se zase koukala na Awkward. a střední mi chyběl zase o trochu víc. Ale pravidelně se stýkáme. Což je super, protože ty děcka nechci ztratit. Chodíme na různé kulturní akce a je to dost super. Za čtvrťák se ze mě stal docela asociál, tak si to musím tentokrát trochu vykompenzovat.



Staroslovenština rules! To nechceš.


Opravdu velmi oceňuji, že se můžu každý čtvrtek večer vrátit domů. Nikdy jsem se tak moc domů netěšila, jako tentokrát. Některé věci holt docením až časem.

Dnes jsem sama doma. Sis je opět v nemocnici, mutti jela s ní a já si užívám domácí pohody. Koukala jsem se na finále Shangaje, kde milovaný Roger vyhrál. To mi hodně zvedlo náladu. Za chvili půjdu asi k b/d a za Mazlikem. Navíc dneska se jede Velká pardubická a její sledování je u nás už několikaletá tradice. Na to se těším.

Zpátky na kolej jedu až v pondělí večer. Už se fakt celá třepu. Ani náhodou.


Jak se máte vy? Chodíte na vysokou?

Letos jsem to solidně rozjela.

26. září 2014 v 18:20 | Anjet
Omlouvám se, že jsem tento článek napsala tak pozdě. :)

Letošní prázdniny byly dlouhé, krásné a hlavně velmi vydařené.
Prožila jsem je celé v pracovním kolotoči. Se strašně bezvadou partou lidí, kterou asi už nikdy neuvidím. Ale stálo to za to. Úžasné indiánské dobrodružství na westu.

Zkusila jsem něco nového, naučila jsem se hodně dobře střílet z luku a prožila jsem tři neuvěřitelně boží měsíce.
Možná to bude znít jako solidní klišé, zvláště ode mě, ale já se doopravdy bavila. Je to až k neuvěření.
Včera jsem si psala s L. a došly jsme k závěru, že sezóna 2014 rozhodně neměla končit. Že bychom daly cokoliv za to, abychom to mohly vrátit. Bohužel to nejde. Ale navždy budu mít vzpomínky. A ty mi opravdu nikdo nevezme.
Závěrem snad jen. Díky. :)
"Va ši ču ča ši jelo!"


Me/na rozloučenou/Elinka/Ha, Roman :D
RC/Party hard/ milovaná Anavi/Lukostřelba zdarma
Aeroshow/Lenina :P/Ohňovka/Rodeo
Jsme boží :)/náše týpí/založily jsem fanclub/z rozlučky :)


Většina fotografii z mého instagramu.

Přečtené knihy Červen, Červenec. Srpen

3. září 2014 v 19:09 | Anjet
Nemám náladu psát deník. Bude snad večer. Zjistila jsem, že jsem vás o svém čtecím počínání neinformovala. Takže, je to tady. :) Jak se vedu v knižní výzvě sledujte ZDE!

ČERVEN

Simona Monyová - Krotitelka snů

Krotitelka snů
Opět jsem padla do osidel Monyové. Bohužel, bohudík. Její knihy jsou čtivé, ze života, ale žádnou hlubší myšlenku bohužel nemají. Tentokrát se jedná o životě jedné ženy. Končí to hodně špatně.

Happy birthday, dear Roger.

9. srpna 2014 v 0:18 | Anjet
Dnešní denvlastně už včerejší je speciální. Milovaný Roger má už 33 narozeniny. Krásné 33 narozeniny. :)

Koukněte na toto neuvěřitelně povedené video. Jeho motivační síla, je až ohromující.



"Všechno nejlepší, Roger. Nevzdávej to. My věrní ti věříme. Pořád věříme. Užij si svůj den"
"Happy birthday, Roger. Don´t give up! We loyal belive. Always belive. Enjoy your day. Thanks for everythnig. Kisses ;*!



Žádných náct, ale cet!

4. srpna 2014 v 23:55 | Anjet
Před dvěma dny mi bylo 20! Letos je to poprvé, co jsem to moc nehrotila. Spíš ta pravá krize ještě nepřišla.
Narozeniny jsem prožila v práci. Nečekaně mě přišla navštívit kamarádka, což bylo úpně super. Rodinnou oslavu jsem měla dneska. S dortem, svíčkama a zelenou! :P Poslední oslavu tohoto typu jsem měla asi před 10 lety. Nečekané a hlavně docela milé.


Nebyla jsem dneska v práci, protože na westu se většinou v pondělí nepracuje. :) A asi už jsem z toho tak moc zblblá, že mi to chybělo, že jsem tam nešla. Zvykla jsem si a rozhodla jsem se, že si ten poslední měsíc opravdu užiji. :)
Taky řeším problémy s bydlením. Nejsem si jistá, že budu mít kolej na 100%, ale v záloze je ještě privát s holkama ze třídy. Ale i tak mám docela strach.
Mám docela super rozvrh, že budu chodit až od úterý, což je skvělý.
Trochu jsem hledala různé taneční kurzy v Brně a jsem docela nadšená. Chci chodit na Brodway dance, nebo na Glamour dance. :) To ještě uvidím.
Kdyby se tu někdo objevil, co taky studuje na MUNI a byl by mi ochotný udělat trochu poznávací tour po Brně, nechť se ozve. ;)
Mějte se fajn.
Anjet.
 
 

Reklama