Listopad 2014

5 míst, které chceš navštívit

29. listopadu 2014 v 22:47 | Anjet |  30 questions challenge
Teď bych se měla jít učit, což v praxi znamená, že je čas na další část mé oblíbené challenge. :)

1) Chile
Když byla u nás na výměném pobytu celé druhé pololetí loňského školního roku Florencia z Chile, tak u mě propukl opravdový zájem o její rodnou zem. Povídala o ni tak neuvěřitelně hezky, že bych si nejraději teď hned zabalila a jela tam. :)

before i die? visit chile.

2) Island
Vzpomínám si, že kdysi jsem měly s K. v němčině takový bláznivý nápad, že pojedeme na Island! Teda wow. Sopky, vodopády, černé pouště, barevné hory. To je ráj!



" My friends in Praha they don´t know"

26. listopadu 2014 v 23:12 | Anjet |  Aktuality aneb když má adminka chuť psát
Bude tomu skoro týden, co jsem psala poslední ne moc povedený deníkový záznam. Dnes je středa a já nečekaně píši z momo. Jsme zpět. Už jsem to v B. nemohla vydržet. Trapím se tam více, než je potřeba. Bohužel zítra se tam na chvíli vracím zpět, takže se asi budu muset vyhecovat, sebrat ještě poslední špetky své důstojnosti a nějak to tam přežít. Držte mi palce. :)

Zjistila jsem, že se zkouškové blíží neuvěřitelně rychle. V pondělí už mám první předtermíny. A pořád tak nějak neumím nic. Myslím si, že jsem to hrubě podcenila. Takže teď hlavně ležím v knihách. Erhart, Čejka a Černý jsou teď moji nejlepší kámoši. A že je s nima sranda s klukama. :D Přála bych vám to vidět. :D Study hard.

Still great. ♥

Možná jste trochu zmatení, co znamená titulek. Ti z vás, co mě nesledují na instagramu, tak neví, že jsem byla 14.11.2014 v Praze na OneRepublic. Nejlepší hudební zážitek celého mého života. Ryan Tedder je naprosto, naprosto dokonalý. ;) V titulce se objevují přeměněná slova z písně Good life, které tak sám Ryan zazpíval. Neuvěřitelně sladké. :)


Skoro nečtu. Docela smutná ironie, když studuji bohemistiku. Mrzí mě to. Mám další krizi. Nejspíš. Když se podívám, kolik knih mám ještě do konce semestru přečíst, tak je mi docela úzko. Nejhorší je, když se z vášně stane povinnost. To pak opravdu stojí za pytel.

Mám ještě tolik věcí, co bych vám chtěla napsat. Potřebuji si ujasnit myšlenky, abych věděla, co dál. Snažila jsem se psát hodně pozitivně, vidět někde tu budoucnost. Bylo to hodně težké, ale je to ku prospěchu, tak snad to pomůže.
Mějte se fanfárově, pusťte si nějaký video 1R z Prahy(třeba Something I need) a dobře se bavte.
Anjet

Přečtené knihy Září, Říjen

21. listopadu 2014 v 20:46 | Anjet |  Aktuality aneb když má adminka chuť psát
Nejprve se omlouvám za minulý článek. Teď před vámi vypadám jako psychotický looser. Což asi jsem. Ale mazat ho nebudu. Je součástí mě. Stejně jako ten stav.
Ale co už, nebudeme to teď řešit. Jsem tu proto, abych vás informovala o tom, co jsem v poslední době přečetla. Jak pokračuji v knižní výzvě sledujte zde!


ZÁŘÍ

Jamie McGuire - Červený vrch
Poprvé se mi podařilo vyhrát knihu. Měla jsem z ní neuvěřitelnou radost. Od této autorky jsem již četla Krásnou katastrofu. Tato kniha byla lepší než Krásná katastrofa, ale že by se mi nějak moc líbila, tak to ne. Zombie apokalypsa je pro mě pořád tak trochu sci-fi. Za konec bych fackovala.



Arthur Goleden - Gejša

Naprosto famozní kniha. Měla jsem velká očekávání, než jsem ji začala číst a rozhodně se mi naplnila. Neuvěřitelně milá, čtivá, zlatá. Životní peripetie Sayuri jsou zajimavé, mnohdy mi ji bylo opravdu líto. Japonská kultura je nám tak trochu neznámá, díky této knize se alespoň trochu dostáváme pod "makeup" slavným společnicím. Romantická linka je zajímavá a krásná.


Další nesmyslný článek.

20. listopadu 2014 v 22:02 | Anjet |  Aktuality aneb když má adminka chuť psát
V poslední době nějak nechápu, co se se mnou děje. Berčím tak moc často, až je to docela na pováženou. Bojím se lidí více než je to obyklé. Nespím. Nedokáži se z ničeho radovat. Přemýšlím hodně často nad sebevraždou. Nevidím, že bych mohla mít lepší budoucnost. Citím se hrozně zmatená, ztracená. Nechápu, proč musím dělat to, co dělám. Nesměji se. Nejsem šťastná.
Trápím se. Trápím se hodně.
Nevím, kde beru tu sílu dělat pořád to, co dělám. Chodit do školy, přežívat v Brně, setkávat se s přáteli, zabíjet tam čas.
Proč se mi tohleto stalo, proč?
Já chci z toho pryč, ale nedokážu to. Dospělý život je pro mě moc složitý. Nezvládám ho.




Všechno je o zvyku! Bože, kolikrát jsem tuhle větu slyšela. Zvykání je moc složité. A moc mi nejde.
Nevím, co mám dělat.
Můj život plyne a já ho jen sleduji. Jasně, snažím se přesvědčit sama sebe, abych žila, abych to nevzdávala. Nevím, jak dlouho to ještě snesu.

Možná potřebuji jen profackovat. A přestat si stěžovat.
Nevěřím, že se to zlepší. I když chci.

Autumn sadness.

2. listopadu 2014 v 22:51 | Anjet |  Aktuality aneb když má adminka chuť psát
Vážení, opravdu se překonávám. Nebo extrémně nudím. V poslední době je to již kolikátý článek. Gratulka.
Polovina semestru je za mnou a ani mi to nějak nepřijde. Uteklo to neuvěřitelně rychle, aniž bych to čekala. Víceméně opravdu jenom proplouvám týdnem, nějak prežiju ty tři a půl dne v B. a pak se vrátím tam, kam patřím. Takový nekonečný koloběh.

Už je to se mnou špatný. Asi jsem se dostala do fáze, ze které nějak nevím cestu ven. Nedokážu pochopit, proč vlastně studuji to, co studuji. Docela brzká krize. Nějak zase cítím, že toto povolání prostě vykonávat nemůžu. Je to se mnou složitý. Nějak mi chybí důvod. Proč? Jenom proč. Těm, kterým jsem to řekla, to naprosto vidí. Tak alespoň někdo z nás.

Zítra se tam opět vracím a opravdu se celá třepu. Haha. Ani náhodou.

Chybí mi učení na maturitu. Jsem debilní, ale já své sis normálně závidím, že bude maturovat. Chtěla bych taky. Ten pravidelný režim byl hodně super. Volnost mě děsí.

Tento víkend byl hrozně náročný. Rodinné návštěvy, vzpomínky a tak. Jsem z toho hodně unavená.

Asi půjdu smažit úkoly na stroslovenštinu. Nechci, ale jinak se zblázním.
Jak se máte vy?