Luise Rennisonová Zápisky Georgie Nicolsonové

30. června 2009 v 9:22 | sisters2 |  Radka
Louise Rennisonová

Zápisky Georgie Nicolsonové

Z anglického originálu Confessions of Georgie Nicolson, vydalo nakladatelství Albatros Praha 2007, ilustroval Vratislav Hlavatý, přeložila Veronika Volkejnová, počet stran 560

Stručný obsah:

Tato kniha je něco jako Georgiin deník. Jsou tam shrnuty 4 roky na škole. Kniha je rozdělena do 4 částí: On je fakt boží!!!, To se mi snad zná, Je to na draka, Zmlkni mozku.
Georgie je 14letá holka, která chodí na školu Stalag 14. Tato škola je dívčí. Ona a její kamarádky Rosie, Jools, Ellen a Jas si každé ráno ve škole při shromáždění dělají legraci ze své ředitelky (Hubeňourky) a strašnou srandu. Georgie je už nejméně půl roku zamilovaná do Robbieho, kterému s oblibou říká BS. Když s ním konečně začne chodit, myslí si, že ten jejich 4letý věkový rozdíl nechají být, a že budou s Robbiem spolu. To se ale strašně spletla. Robbie se s tím trápí a rozejde se s ní se slovy, že by si měla najít kluka svého věku a seznámí ji se svým kamarádem Komikem Deavem. Georgie se s ním skamarádí na jednom z mnoha Robbeiho koncertů a začne s ním chodit. Bere ho ale spíš jako návnadu, aby dostala Robbieho zpět. Deave ji má ale moc rád. Když se s ním Gee rozejde a řekne mu o té návnadě, je z toho mrzutý a trápí se. Pak se smíří a zůstane dál Georginým kamarádem.
Robbie se už nemohl dívat, jak byla Gee s Deavem šťastná a tak přijde k Gee domů a zeptá se jí jesli by s ním nechtěla zase chodit. Ona odpoví jednoznačně: ANO. Na konci této knihy odjíždí Robbie pracovat na Nový Zéland a rozejde se s ní.

Ukázka

To se ten Elvis zbláznil nebo co? Jas a já jsme si úplně nevině navzájem stěžovaly za fyzikárnou a on se tam přibatolil. Uši mu vlály ve větru a žvanil a žvanil.
Co tady vy dvě pečete? A já: Nic
Nevykládej, že nic. Vás dvě znám. Nejspíš jste mi zas něco prováděli v boudě
Co blbne? A proč vždycky nosí placatou čepici? To by mně zajímalo, jesli má pod ní hlavu taky placatou? Nejspíš. Když jsme šly pryč povídám Jas: On je úplně posedlej tím, že mu lezeme do boudy. VŽDYCKY říká, že mu lezeme do boudy. Pořád o tom vykládá dokola, jako papoušek. Proč o tom pořád kecá?
Jas neříkala nic a šla dál. Tak jsem nepokračovala: Proč? Proč pořád a pořád a pořád žvaní o tom, že mu lezeme do tý jeho mizerný boudy? Proč my? Proč nás pořád obviňuje, že mu lezeme do tý boudy? Proč?
A Jas: Protože mu chodíme do boudy. No a co?

Hodnocení:
Mně se tahle kniha líbila, protože byla psaná v moderním stylu.
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.